V současné době pro Vás připravujeme sborový výlet na adventní koncert v Národním divadle,vše se dozvíte na bohoslužbě v novém 13.10.2019.
...anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s Tebou.“ (Lukášovo evangelium 1, 26-28)
V rozhodujících chvílích se v Písmu mluví o tom, že se člověku ukázal anděl. Takového anděla si však představujeme různě. V barokním folklóru je to roztomilé baculaté stvoření. Dnes si jej spíše představujeme jako dobrého člověka. Nezáleží však na tom, jak anděl vypadá, nýbrž co přináší za poselství. Kolem sebe obyčejně šíří vědomí, že Bůh je blízko a že člověk se má podle toho zachovat. Anděl vždy přináší něco nového, obrat v životě. Nutí k přemýšlení o tom, jaký mám úkol, co mohu zvládnout a udělat! V andělském zvěstování přichází ke slovu sám Bůh. Skrze anděla může ve světě zaznít něco nového a nadějného, hlas shůry. Možná jeho slovo různě komolíme a špatně předáváme, či z něj slyšíme jen to, co chceme slyšet. Boží slovo však přichází a umožňuje podívat se na svět kolem nás jinak a s novou silou. Andělské slovo začíná obyčejně pozdravem a povzbuzením člověka. Gabrielův pozdrav v sobě doslova zahrnuje zdraví, dopomáhá Marii, aby nalezla sama sebe, své místo před Bohem a dokázala se za ně postavit. I my si v adventu navzájem přejeme vše dobré, pokoj, radost a zdraví. Naše pozdravy v sobě mohou zrcadlit kus onoho andělského pozdravu. I my se můžeme navzájem povzbuzovat, abychom nacházeli své místo a nebáli se budoucnosti. Když se Marii ukázal anděl, dostala strach. Člověk cítí Boží velikost a nároky. Záleží na tom, jak člověk jedná, co udělá - může toho hodně dokázat i promarnit. Nemusíme však mít strach. Možná jsme se nesetkali s andělem jako nebeským stvořením. Setkáváme se však s Božím slovem, hlasem shůry. Můžeme mu naslouchat a přijmout povzbuzení. Každý z nás má svá obdarování a schopnosti a může se podílet na šíření dobrého slova a jednat odvážně. Nechť je tento advent pro nás povzbuzením a pro svět svědectvím o naději.
Adventní bohoslužby se koanají každou neděli v 10 hod v modlitebně naší náboženské obce Českobratrská 22 Teplice.
I. neděle adventní : 1.12. 2019
Téma: Kdy přijdeš?
. První křesťané uchovávali živou touhu po Kristově příchodu, proto volali "Maranatha", "Přijď, Pane Ježíši". Tato myšlenka na vytoužený Kristův příchod se časem stala spíš "strašákem" - Kristus přijde, bude soudit, potrestá.
II. neděle adventní 8.12 2019
Téma: Obrať mě, a já se obrátím
Bůh sám přichází jako mocný vítěz a zároveň jako starostlivý pastýř, který s mateřskou láskou shromažďuje svůj ztracený a rozptýlený lid.
III. neděle adventní 15.12. 2019
Téma: Mnoho hlasů, jediné Slovo
Bůh chce proměnit svůj lid nejen po stránce vnější, ale především po té vnitřní. Chce navázat se svým lidem vztah lásky podobný vztahu mezi ženichem a nevěstou.
Bůh chce proměnit svůj lid nejen po stránce vnější, ale především po té vnitřní. Chce navázat se svým lidem vztah lásky podobný vztahu mezi ženichem a nevěstou.
IV. neděle adventní 22.12. 2019
Téma: Slovo se stane tělem
Zázrak "vtělení" se stal skrze prosté "ať se stane" ("Amen"). Kéž tě Mariino "ať se stane" v těchto dnech doprovází - a zůstává na tvém srdci a rtech.
ZOTAVENÍ V PŘÍRODĚ
VYJDI SI S JEŽÍŠEM !
Ježíš se často odebíral na "opuštěné místo" do přírody, aby se zotavil. Neboj se s ním proto vyjít ani ty!
Najdi si klidné místo v přírodě, v zahradě, v parku, v lese, u potoka, nebo u moře. Můžeš se procházet, sedět, nebo si lehnout. Pokud to pro tebe není možné, vem si nějakou pokojovou rostlinu a zadívej se na ní.
Nech se naplňovat rytmem přírody, rytmem deště, rytmem bublajícího potoka, rytmem rostoucích květin, rytmem putujícího slunce. Uvolněně naslouchej zvukům a tichu přírody. Pozoruj větve stromu, žasni nad leskem kapek rosy... Zůstávej v klidu tak dlouho, dokud toto vše do sebe nepojmeš, pak začni ve svém srdci děkovat Bohu za vše, co jsi objevil.
Tak v přírodě zakusíš blízkost Toho, který toto vše utvořil. Jen v Jeho blízkosti si můžeš opravdu odpočinout a zotavit se.
"Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi,
a já vás občerstvím. "(Mt 11,28)
SLUNCE NÁS ZAHŘÍVÁ
A PRONIKÁ CELÝM TĚLEM
Když si sednu na slunce, vím, že mě zcela zahaluje hřejivá láska Boží. Jako slunce zahřívá kůži a pak proniká celým tělem, tak i Boží láska chce proniknout do všech pórů mého těla. Boží láska není něco čistě pomyslného. Je zakusitelná právě ve slunci, které mě prozařuje, nebo ve větru, který mě něžně hladí.
VÍTR, KVĚTINA A SVĚTLO
JSOU GESTY NĚŽNOSTI a umožňují si v klidu odpočinout a zotavit se.
Boží láska potřebuje (stejně tak jako lidská) něžnost. Takovým gestem něžnosti je pro mne vítr, protože hladí mou kůži; květina, která se na mne dívá, slunce, které mě hřeje, vlídné večerní světlo, které všechno halí milosrdným svitem.
Slunce a vítr ovšem nemohou samy o sobě tuto zkušenost Boží lásky vzbudit. Věřím-li ale v ni, může mi ji zprostředkovat i teplý sluneční paprsek. Jestliže se vystavím všemi smysly slunci a větru, pocítím skrze ně dotyk samého Boha.
(Anselm Grün, z knihy: Bydlet v domě lásky,
vydalo Karmelitánské nakladatelství)
PĚNKAVA NEBO BŮH ?
Jednoho slunečného jitra
se jeden hluboce věřící člověk procházel po lukách.
„Kde jsi, Hospodine?“ zvolal.
„Tady! Tady!“ odpověděl Hospodin.
(Ale mohla to být i kukačka.)
„Stvořil jsi nádherný svět“,
konstatoval ten člověk
a s rozkoší vdechl svěží vzduch.
„To vím, to vííím!“ odpověděl Hospodin.
(Ale stejně dobře to mohla být i pěnkava.)
„Neoslovíš mě přímo? Nebeským hlasem
nebo tak něco?“
„Ne-é,“ odtušil Stvořitel.
(Ale třeba jen kdesi zazpívala pěnkava.)
HLADNÝ VÁNEK
I TORNÁDO
Když jste se dnes ráno probudili,
rozzářil jsem briliant východu slunce.
Později jsem vás koupal
v teple slunečních paprsků.
Rozvoněl jsem vzduch
sladkou vůní přírody.
Potom jsem na vás zakřičel
v tornádě.
Namaloval jsem vám na obloze
nádhernou duhu.
Večer jsem na vaši tvář rozlil měsíční paprsky
a poslal jsem vám chladný vánek.
Bděl jsem nad vámi, když jste spali.
Byl jsem ve vašich myšlenkách.
Doufám, že ke mně i vy brzy promluvíte.
Zůstávám blízko. Jsem váš přítel. Miluji vás!
Váš přítel Ježíš
(Podle knížky M. Powersové: Stopy v písku)
požehnaných let a děkujeme za pozvání.