Sborové aktivity.

...anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s Tebou.“ (Lukášovo evangelium 1, 26-28)

 

V rozhodujících chvílích se v Písmu mluví o tom, že se člověku ukázal anděl. Takového anděla si však představujeme různě. V barokním folklóru je to roztomilé baculaté stvoření. Dnes si jej spíše představujeme jako dobrého člověka. Nezáleží však na tom, jak anděl vypadá, nýbrž co přináší za poselství. Kolem sebe obyčejně šíří vědomí, že Bůh je blízko a že člověk se má podle toho zachovat. Anděl vždy přináší něco nového, obrat v životě. Nutí k přemýšlení o tom, jaký mám úkol, co mohu zvládnout a udělat! V andělském zvěstování přichází ke slovu sám Bůh. Skrze anděla může ve světě zaznít něco nového a nadějného, hlas shůry. Možná jeho slovo různě komolíme a špatně předáváme, či z něj slyšíme jen to, co chceme slyšet. Boží slovo však přichází a umožňuje podívat se na svět kolem nás jinak a s novou silou. Andělské slovo začíná obyčejně pozdravem a povzbuzením člověka. Gabrielův pozdrav v sobě doslova zahrnuje zdraví, dopomáhá Marii, aby nalezla sama sebe, své místo před Bohem a dokázala se za ně postavit. I my si v adventu navzájem přejeme vše dobré, pokoj, radost a zdraví. Naše pozdravy v sobě mohou zrcadlit kus onoho andělského pozdravu. I my se můžeme navzájem povzbuzovat, abychom nacházeli své místo a nebáli se budoucnosti. Když se Marii ukázal anděl, dostala strach. Člověk cítí Boží velikost a nároky. Záleží na tom, jak člověk jedná, co udělá - může toho hodně dokázat i promarnit. Nemusíme však mít strach. Možná jsme se nesetkali s andělem jako nebeským stvořením. Setkáváme se však s Božím slovem, hlasem shůry. Můžeme mu naslouchat a přijmout povzbuzení. Každý z nás má svá obdarování a schopnosti a může se podílet na šíření dobrého slova a jednat odvážně. Nechť je tento advent pro nás povzbuzením a pro svět svědectvím o naději.

 

Adventní bohoslužby se koanají každou neděli v 10 hod v modlitebně naší náboženské obce Českobratrská 22 Teplice.

 

I. neděle adventní : 3.12. 1017

Téma: Kdy přijdeš?

. První křesťané uchovávali živou touhu po Kristově příchodu, proto volali "Maranatha", "Přijď, Pane Ježíši". Tato myšlenka na vytoužený Kristův příchod se časem stala spíš "strašákem" - Kristus přijde, bude soudit, potrestá.

 

II. neděle adventní 10.12 2017

      Téma: Obrať mě, a já se obrátím

Bůh sám přichází jako mocný vítěz a zároveň jako starostlivý pastýř, který s mateřskou láskou shromažďuje svůj ztracený a rozptýlený lid.

Tuto adventní neděli se sejdeme najenom při bohoslužbách, ale zveme Vás na adventní koncert v 17 hod v naší modlitebně Českobratrská 22 Teplice

Na kytaru zahraje a zazpívá paní Věra Klásková Irské balady.

Srdečně vás zveme

 

III. neděle adventní 17.12. 2017

      Téma:  Mnoho hlasů, jediné Slovo

Bůh chce proměnit svůj lid nejen po stránce vnější, ale především po té vnitřní. Chce navázat se svým lidem vztah lásky podobný vztahu mezi ženichem a nevěstou.

Bůh chce proměnit svůj lid nejen po stránce vnější, ale především po té vnitřní. Chce navázat se svým lidem vztah lásky podobný vztahu mezi ženichem a nevěstou.

 

IV. neděle adventní  24.12. 2017

      Téma: Slovo se stane tělem

Zázrak "vtělení" se stal skrze prosté "ať se stane" ("Amen"). Kéž tě Mariino "ať se stane" v těchto dnech doprovází - a zůstává na tvém srdci a rtech.

 

 

 

Slavnostní bohoslužba vánoční se koná 25.12. v 10 hod.

Při této bohoslužbě si budeme připomínat narození Pána Ježíše Krista, zpívat koledy. Po bohoslužbách bude slavnostní setkání u společného stolu s ochutnávkou vánočního cukroví.

Sestry a bratři, v červnu končí páteční biblické hodiny. S některými z Vás se uvidíme při bohoslužbách. Další společné akce plánujeme na září.

Modlíme se za Vás a vyprošujeme Boží požehnání pro dobu dovolených:


ZOTAVENÍ V PŘÍRODĚ
VYJDI SI S JEŽÍŠEM !

Ježíš se často odebíral na "opuštěné místo" do přírody, aby se zotavil. Neboj se s ním proto vyjít ani ty!
Najdi si klidné místo v přírodě, v zahradě, v parku, v lese, u potoka, nebo u moře. Můžeš se procházet, sedět, nebo si lehnout. Pokud to pro tebe není možné, vem si nějakou pokojovou rostlinu a zadívej se na ní.
Nech se naplňovat rytmem přírody, rytmem deště, rytmem bublajícího potoka, rytmem rostoucích květin, rytmem putujícího slunce. Uvolněně naslouchej zvukům a tichu přírody. Pozoruj větve stromu, žasni nad leskem kapek rosy... Zůstávej v klidu tak dlouho, dokud toto vše do sebe nepojmeš, pak začni ve svém srdci děkovat Bohu za vše, co jsi objevil.
Tak v přírodě zakusíš blízkost Toho, který toto vše utvořil. Jen v Jeho blízkosti si můžeš opravdu odpočinout a zotavit se.

"Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi,
a já vás občerstvím. "(Mt 11,28)



SLUNCE NÁS ZAHŘÍVÁ
A PRONIKÁ CELÝM TĚLEM

Když si sednu na slunce, vím, že mě zcela zahaluje hřejivá láska Boží. Jako slunce zahřívá kůži a pak proniká celým tělem, tak i Boží láska chce proniknout do všech pórů mého těla. Boží láska není něco čistě pomyslného. Je zakusitelná právě  ve slunci, které mě prozařuje, nebo ve větru, který mě něžně hladí.


VÍTR, KVĚTINA A SVĚTLO
JSOU GESTY NĚŽNOSTI a umožňují si v klidu odpočinout a zotavit se. 

 

Boží láska potřebuje (stejně tak jako lidská) něžnost. Takovým gestem něžnosti je pro mne vítr, protože hladí mou kůži; květina, která se na mne dívá, slunce, které mě hřeje, vlídné večerní světlo, které všechno halí milosrdným svitem.
Slunce a vítr ovšem nemohou samy o sobě tuto zkušenost Boží lásky vzbudit. Věřím-li ale v ni, může mi ji zprostředkovat i teplý sluneční paprsek. Jestliže se vystavím všemi smysly slunci a větru, pocítím skrze ně dotyk samého Boha.

(Anselm Grün, z knihy: Bydlet v domě lásky,
vydalo Karmelitánské nakladatelství)



PĚNKAVA NEBO BŮH ?

Jednoho slunečného jitra
se jeden hluboce věřící člověk procházel po lukách.
„Kde jsi, Hospodine?“ zvolal.
„Tady! Tady!“ odpověděl Hospodin.
(Ale mohla to být i kukačka.)
„Stvořil jsi nádherný svět“,
konstatoval ten člověk
a s rozkoší vdechl svěží vzduch.
„To vím, to vííím!“ odpověděl Hospodin.
(Ale stejně dobře to mohla být i pěnkava.)
„Neoslovíš mě přímo? Nebeským hlasem
nebo tak něco?“
„Ne-é,“ odtušil Stvořitel.
(Ale třeba jen kdesi zazpívala pěnkava.)

 

HLADNÝ VÁNEK
I TORNÁDO

Když jste se dnes ráno probudili,
rozzářil jsem briliant východu slunce.
Později jsem vás koupal
v teple slunečních paprsků.
Rozvoněl jsem vzduch
sladkou vůní přírody.
Potom jsem na vás zakřičel
v tornádě.
Namaloval jsem vám na obloze
nádhernou duhu.
Večer jsem na vaši tvář rozlil měsíční paprsky
a poslal jsem vám chladný vánek.

Bděl jsem nad vámi, když jste spali.
Byl jsem ve vašich myšlenkách.
Doufám, že ke mně i vy brzy promluvíte.
Zůstávám blízko. Jsem váš přítel. Miluji vás!

Váš přítel Ježíš
(Podle knížky M. Powersové: Stopy v písku)

 
 
 
Dne 18.12.2016 jsme uspořádali adventní sborový den.
Navštívili jsme slavnostní bohoslužbu v N.O. CČSH Ústí nad Labem a prožili jsme požehnaný čas spolu s bratrem patriarchou a bratrem biskupem pražským.Děkujeme sestře farářce za pozvání a vyprošujeme manželům jubilantům požehnaný čas vánoční.
Je nám posilou v čase končícího adventu, že setkání a vzájemné poznání členů farností ukazuje jednotu sester a bratří a věříme v živého Krista mezi námi.
Dalším zastavením byla bohoslužba a posezení při šálku kávy v Duchcově, kde jsme přijali pozvání sestry kazatelky a bohoslužba bratra faráře na nás dýchla atmosféru liturgie z počátků naší církve.Společné posezení bylo exkurzí do historie sboru a přejeme sestře kazatelce mnoho 
požehnaných let a děkujeme za pozvání.
Požehnané dny Vám všem a radost z narození Páně ať Vás provází časem vánočním.
Děkujeme za sestry a bratry sboru v Teplicích za podporu a krásné společenství v Kristu.
 

Kontakt

Náboženská obec Církve československé husitské v Teplicích Českobratrská 446/22
Teplice
415 01
603515213 eraymanova@seznam.cz